Historie

Původní sklepy byly vystavěny podél polní cesty z Prušánek do Čejkovic, kam byla naše obec přifařena a kam chodili naši farníci do kostela na bohoslužby. Domníváme se, že se výstavba sklepů v dnešní lokalitě rozšířila po připojení panství čejkovického k majetku olomoucké jezuitské koleje. Zřejmě však ne dříve než na přelomu 18. a 19. století. Do tohoto období také spadá výstavba největšího sklepa, ve kterém byla ve 30. letech minulého století zřízena filiálka vinařsko-ovocnického družstva. Podle ústního podání byl tento sklep spojen s templářskými sklepy v Čejkovicích. Podání nebylo nikdy prokázáno.

Podle technologie stavby rozlišujeme sklepy zděné a v ojedinělých případech také sklepy tzv. "krůžlené". Zděný sklep je vyzdíván cihlami s původně hlinitou maltou z místních písníků. "Krůžlený" sklep je vyhlouben přímo ve spraši a není zděný. Podle půdorysu mají sklepy tvar obdelníku, téčka nebo kruhu.

Sklep č. 61

Tento sklep je situován v centrální části Spodních Nechor a patří k nejstarším vůbec. Jeho existence je doložena nejméně k roku 1812, kdy bylo toto datum vročeno na krov lisovny.

Stavba sama je tvořena lisovnou, do níž je vestavěna světnička pro posezení s hosty. Do lisovny se vchází žůdrem zdobeným malovaným slováckým ornamentem. Nad lisovnou jsou v půdním prostoru místnosti pro uložení vinařských potřeb. Lisovna a světnička pro posezení jsou vyzdobeny amatérskými výtvarnými pracemi otce dnešního majitele.

Z lisovny vstupujeme dveřmi, jež jsou nutné pro udržování stálé teploty při skladování vína, do sklepních prostor. Tyto tvoří tzv. žebráčka s vodorovnou plochou na začátku šíje, šijí s cihlovými schody a podzemním sklepem s cihlovou klenbou a hliněnou dusanou podlahou, který je ukončen zděným čelem. Nad sklepem je navršena zemina až do výše čtyř metrů.

Víno je zde skladováno částečně v dubových a akátových sudech, hlavně však v nerezových tancích a skleněných demižónech. V těchto nádobách se víno také školí a dozrává. Průměrná teplota ve sklepě je 8°C.

V dřívější době byla lisovna kryta doškovou střechou a byla bez světnice. Sloužila, vedle přípravny moštu, i ke skladování veškerého nářadí pro polní práce na vinici a pro přípravu a nalévání vína.

V roce 1900 připsal majitel sklep své dceři jako věno do manželství. Tato tradice se v rodině dodržovala i v dalších generacích. Dcera se vždy stávala majitelkou sklepa, její manžel byl hospodářem. Tradici byla nucena porušit až poslední majitelka na počátku 21. století, která přivedla na svět dva syny.